FIREMNÍ AKCE

(Ne)oficiální cyklistický výlet na rozhlednu Rosička

(Vloženo: 10.6.2013)

Sobota ráno 8.6.2013, venku se rozptýlila mlha a po šňůře deštivých dní to vypadá na příjemný slunečný víkend. S hrůzou si uvědomím, že nadešel den, kdy se koná neoficiální cyklistický výlet na rozhlednu Rosička.

Plánovaná trasa Jihlava – Polná – Přibyslav – Sázava – rozhledna Rosička – Nížkov – Polná – Luka nad Jihlavou – Jihlava, délka cca. 80 km, ve mně sama o sobě vyvolává dost smíšené pocity. Mám neodbytný pocit, že trénink ve složení já a sedmiletý syn, trasa Jihlava – Luka nad Jihlavou – 2x zmrzlina a zpět, není úplně to pravé ořechové. 
0. kilometr – sraz před desátou u firmy, v 10:00 odjezd. V 10:13 jsem na místě srazu, v 10:14 vyrážím já a 6 podmračených lidí, (nechápu proč, když svítí slunce), na trať. První kilometry ubíhají jako po másle, držím se v čele, snad proto, že jedeme pouze s kopce a po rovině.

4. kilometr, Hruškové Dvory – přicházejí první potíže, začínáme totiž stoupat. Na několika metrech se propadám na poslední místo a záhy se skupina trhá na 6, teď již ne podmračených, ale udivených lidí, a hlavní peloton – tedy já. Stoupání pokračuje až na sedmý kilometr k letišti Henčov. Je to jasné přepálili začátek a musejí odpočívat, hravě je dojíždím.

12. kilometr, Ždírec – v každém stoupání mi ujíždějí. Amatéři, nedokáží si rozvrhnout síly. Poprvé se začíná ozývat koleno. Doufal jsem, že to bude tak o 60 kilometrů dále.

18. kilometr, Polná – sraz starých motocyklů. Konečně ti šílenci zastavili. V hlavě počítám kilometry a snažím se zhodnotit stav kolen. Jako ideální řešení trasy se mi jeví obrátit to zpět. I s příjezdem od domu na místo startu bychom měli každý najeto okolo 40ti kilometrů. Z neznámých důvodů se ale všichni drží původního plánu. Vyrážíme směr Přibyslav.

21. kilometr – cesta pokračuje nahoru a dolů a pořád dokola. S každým stoupáním je mi jasné, že to v životě neujedu. Sem tam se skupina zastaví a všichni předstírají, že na mě čekají. Já vím své, už nemůžou, a snaží se na mě svalit vinu. Přemýšlím, kde to asi tak otočím a zanechám je jejich osudu.

28. kilometr, Přibyslav, hospoda – nechápu jak, ale dojel jsem až sem. Samozřejmě na prvním místě, odzadu. Vypadá to, že chtějí poobědvat. Možná zde plánovali pouze svačinu, ale cesta se neúměrně protahuje, ještě že já za to nemohu. Česnečka a 2 kofoly, nic víc do sebe nedostanu. Skupina se snaží bezstarostně konverzovat, ale je cítit jejich strach, že jim umřu.
1) Je jasné, že by si beze mě nevěděli rady.
2) Nemají lopaty, aby mě zahrabali a konečně se mě zbavili.
Snaží se mě nalákat na 8 km dlouhou cyklostezku, která vede po rovině až do Sázavy. Přicházejí první halucinace – vidím draka, novináři mě začínají fotit.  

36. kilometr, Sázava – Lhali! Na 8 kilometrech cyklostezka vystoupala o 40 m a ještě ke všemu na ní pršelo! A pak to přišlo, ukázali mi rozhlednu Rosička! Stojí na kopci! Jak někdo vůbec může rozhlednu postavit na kopci. Všichni se tváří, že je to normální. Snaží se u mě střídat, abych nejel sám. Připadám si jak na Tour de France, tam také hlídají favority. Kolena už bolestí vůbec necítím.

40. kilometr, rozhledna Rosička – po dalším děsivém stoupání 130ti výškových metrů jsem pod ní. Ostatní se mezitím vracejí z rozhledny dolů, ukončují svůj půlhodinový odpočinek a vyrážíme dál. Na rozhlednu jsem samozřejmě nevylezl, není čas oddávat se kratochvílím, jsem přece profesionál. Poslední zbytky mých mentálních sil se snaží oklamat tělo a snaží se mu namluvit, že když jsme tak moc nahoře, pojedeme zase dolů.

42. kilometr, Nížkov – paráda, 2 km prudkého klesání. Na světě je tak krásně, miluji cyklistiku.

44. kilometr, cesta z Nížkova do Poděšína – rovina, sem tam mírné stoupání. Tedy pro ostatní, já jedu alpskou etapu. Bolestí v kolenou už nemohu šlapat. Svět je strašný, nenávidím cyklistiku.

48. kilometr, Poděšín – už jsem úplně mimo. Halucinace zcela ovládly mou mysl, vidím děsivý strom s jedním okem. Novináři zase fotí, sedící troska na fotografii vlevo je autor článku. Organizátoři akce cítí, že profil trati je vůči její délce neadekvátní a že značně přestřelili. Přesto se s podlostí sobě vlastní snaží všechna děsivá stoupání zlehčovat. Slibují už jen jeden opravdu větší kopec z Polné směrem na Dobroutov.

56. kilometr, Polná – zvládl jsem dalších 8 kilometrů. Je mi však jasné, že jen kvůli tomu, že to bylo v podstatě z kopce.A je to! Přede mnou je „větší kopec“ z Polné na Dobroutov. Vypadá dost hrozivě, ještě že bolestí už nevidím ostře. Přesto vidím, jak nahoře na horizontu mizí má skupina. Stojím, tedy jedu, ale díky zvolenému převodu v zásadě stojím na místě.

57. kilometr, konec Polné – jsem na kopci. Skupina cizích cyklistů na mě divně zírá. Aha, nejsou cizí, to na mě nervózně čeká má skupina. Organizátoři akce pokračují v podlostech, snaží se všem nalhat, že před námi není kopec, naopak, že pojedeme lehkým ďolíčkem.

60. kilometr, Lipina – projel jsem tzv. ďolíčkem – další děsivý kopec. Skupina už na mě nečeká, vědí, že bych je všechny povraždil.

62. kilometr, silnice ze Žďáru směrem na Jihlavu – pohoda, jedu z kopce. Na světě je tak krásně, miluji cyklistiku.Aut, která se mě snaží srazit, si nevšímám. Organizátoři ani neuzavřeli trať – amatérismus.

64. kilometr, konec vesnice Jamné – jdou na mě mdloby, čeká mě stoupání na Rytířsko. Skupinu samozřejmě nevidím, jen v dálce vidím jednu postavu na kole. Je tak daleko, že ani nevím, jestli patří k nám. Svět je strašný, nenávidím cyklistiku.

65. kilometr, Rytířsko – konečně pochopili, že jsem jasným favoritem a nemohou mě porazit. Snaží se mě vyšachovat a podstrčit mi nějakou tubu s dopingem. Vypadá to jako fluórka a chutná to jako fluórka. Prý mi to pomůže. Beru si to, ale nejsem hlupák, v žádnou pomoc nevěřím. Vůči jejich lžím už jsem zcela imunní. Pro změnu se mi snaží namluvit, že je to až do Luk nad Jihlavou z kopce.

72. kilometr, Luka nad Jihlavou, hospoda Kolnička – celou dobu jsme jeli z kopce, nechápu, proč mi nevěřili, snad se tady vyznám, ne?Odmítají opustit hospodu, snažím se je namotivovat na další cestu. Jsem z toho tak unavený, že když se konečně zvedli, hned mi zmizeli v dálce.Každé šlápnutí mi připadá, jakoby mi někdo do kolenou vrazil hřebík.

77. kilometr, kopec pod Brádlem – mám za sebou 2 drsné kilometry, nasadili na mě nějakého profíka – žena, matka, městské kolo, oblečená jak na vycházku, za sebou sedačku s dítětem. Vím, že je to jen převlek. Nemilosrdně se jí snažím dojet. Když vidí můj zarputilý výraz, lekne se a konečně ji předjedu. Bohužel zase musím čekat na skupinu. Nebo skupina na mně? Není čas řešit, kdo je vpředu a kdo vzadu.Matka s dítětem nás zase předjíždí. Je jasné, že teď už je to pouze mezi ní a mnou.Chystám se na závěrečný spurt a vychytrale se snažím skupině namluvit, že cíl je už na silnici u čističky. Vím, že dál už nedojedu. Uvěřili, hlupáci. Vyrážíme. Zase mi hned zmizeli.

78. kilometr, můj boj s matkou s dítětem – je to nerozhodně, v podstatě jedeme spolu. Čekám, kdy mi kolena natrvalo vypoví službu.

81. kilometr, únik – beru to zkratkou přes koleje, matka s dítětem se plahočí na oficiální přejezd. Jsem před ní!

82. kilometr, těsně před cílem – zase stojíme, pořád se na někoho čeká! Všichni se z neznámého důvodu dívají na mě. Zásadní taktická chyba, zrovna teď si vzít time out!Matka s dítětem profrčí okolo a vítězí!Škoda, kdyby se pořád na někoho nečekalo a jelo se normálním tempem, mohli jsme tu být o hodinu až dvě dříve.

Epilog
…je neděle ráno, kolena bolí a celé tělo křičí ne. Vyčistím kolo, nasednu a najedu alespoň pár kilometrů…

Do práce na kole – 2. díl

(Vloženo: 10.6.2013)

Náš tým "KR.MÍ.me PE.DA.ly" splnil podmínky a najel potřebné množství jízd. Gratulujeme! A jak to vlastně probíhalo? Tedy alespoň u naší kolegyně M.K.?

Podívejte se na komiks!

Do práce na kole

(Vloženo: 22.5.2013)

Naši zaměstnanci se s podporou svého zaměstnavatele aktivně zapojili do kampaně "Do práce na kole".

Vytvořili čtyřčlenný tým s důmyslným názvem "KR.MÍ.me PE.DA.ly", jež je tvořen počátečními písmeny jejich jmen a pilně jezdí do práce i z práce, aby dosáhli cíle kampaně a to odjet v měsíci květnu 66,6% všech cest na kole.

Týmy, které splní požadavky, mohou získat hodnotné ceny. Samozřejmě si přejeme, aby byl vylosován tým z naší firmy!

Účelem celé akce je však šetřit ovzduší od oxidu uhličitého a dokázat, že se dá do práce cestovat i jinak než autem.

Organizátorem v našem městě je cyklokoordinátor města a akce je samozřejmě podporována magistrátem.

Více informací o celé akci lze získat na adrese http://www.dopracenakole.net/